Dostaly se ke mně další informace, které bych s vámi ráda sdílela. Začalo to tím, že jsem na internetu našla odkaz na českou knihu Bonding – porodní radost od autorek Michaely Mrowetz, Gauri Chrastilové a Ivany Antalové. Poselství této knihy mě v internetových anotacích zaujalo, a když jsem se do ní podívala v knihkupectví, oslovila mě svou vstřícností, optimismem a něhou. Kniha pojednává o důležitosti setrvání novorozeného miminka v náručí novopečené maminky v čase po porodu… Čím déle dítě v maminkovském bezpečí je, tím lépe. Žel praxe v našich porodnicích je jiná – miminko je mamince pouze ukázáno, nebo se na bříšku maminky ani neohřeje a hned je odneseno na rutinní a v tak pro matku i dítě důležitou dobu nesmyslná až zvrácená ošetření. Kniha se věnuje i dalším aspektům nejen porodu, ale samozřejmě těhotenství, ženskosti, partnerství a rodičovství. Když jsem se k ní po několika dnech vrátila, našla jsem v ní zajímavé informace a souvislosti, které mě do té doby nenapadly, ale jsou naprosto pravdivé a hezky „zapadají“. Například poznatek, že pokud je rodičce dítě odebráno, hlas přírody to pochopí a následně matce přetlumočí jako úmrtí dítěte a maminka je o velice důležité prožití ochuzena, začne být unavená, může mít pochybnosti o své mateřské roli a o vlastních schopnostech. Podívejte se do říše zvířat a tam se učte, jak má probíhat péče o dítě… tam se matky za svá mláďata perou a nenechaly by si je odnést. Ale zpět k lidem… pokud je mamince i děťátku dán čas a klid k tomu se vzájemně seznámit, žena vůbec necítí únavu, oba si užívají souznění a navazují na komunikaci během těhotenství, ve vzduchu je cítit blaženost a láska, protože se právě pevně utváří jeden z nejdůležitějších a nejúžasnějších lidských vztahů. Tolik moje pocity po novém uvědomění si důležitosti bondingu.
Sama jsem si knihu ještě nekoupila, ale až budu mít cestu do knihkupectví, napravím to. Také proto, že autorky povídají i o výjimečnosti prvních třech měsíců těhotenství. O tom jsem však věděla už z dřívějška… Toto období má nesmírný přesah do dalšího bytí, do dalších generací. Budoucí maminka by měla trávit čas v klidu, v přítomnosti milujících a šťastně naladěných lidí a dávat přednost činnostem naplňujícím. A jak říkám, jsou to jen malé střípky, které mě v obchodě zaujaly, další na mě ještě čekají (příští týden! už příští týden! :-) ). Pokud někoho také prostoupila zvědavost, určitě si v této knize zalistujte, možná to bude kniha právě pro vás.
O to víc mě překvapila záporná recenze známého průkopníka alternativních přístupů k těhotenství, porodu a mateřství, Vlastimila Marka (mimochodem, tu knihu, o které jsem psala výše, jsem si ještě nekoupila, ale zatím jí netřeba a uvažuji spíš o jejím půjčení… už jsem ji před několika lety četla, takže bude stačit si to jen osvěžit…). Jeho článek najdete ZDE ). Jaké jsou mé pocity z jeho slov… Připadá mi, že je dobře vidět, že Vlasta Marek je muž, že je mu cizí ženské chápání a přístup (tento argument, myslím si, říkám prvně v životě a mrzí mě, že právě zde). Opravdu nechápu, proč se mu zdá nová kniha málo přínosná, já, ač jsem už hodně o přirozených porodech přečetla, tam nacházím něco nového. Musím se smát, když píše o nevhodných fotografiích… jako by neviděl a neslyšel… je v zakletí své vize domácích porodů a jako by se znechucením přihlížel jakékoli zmínce o porodu v porodnici. Jenže domácí porody už u nás nejsou legální a mám za to, že by měl respektovat ženy, které se rozhodnou pro nemocnici. Takže ano, v knize jsou záběry z nemocničního prostředí a nesouhlasím s tvrzením, že jsou tam zachyceny převážně okamžiky bolesti, právě naopak!
Ono je vůbec docela zajímavé, do jaké pozice se staví někteří zastánci přirozených porodů. Hrdě hlásají do světa své myšlenky, zapáleně bojují za právo a spravedlnost a netuší, že jejich planoucí energie může mnohé odradit, vyvést z konceptu nebo i ublížit. Před asi půlrokem jsem četla na internetové diskuzi názor na předporodní alternativní kurz a byl to obraz opravdu nelichotivý. Nastávající maminka s partnerem dorazili a na začátku si vyslechli, že pokud některá z přítomných těhotných žen byla byť na jednom ultrazvukovém vyšetření, způsobila dítěti nenávratné škody (už si však přesně nepamatuji podrobnosti…). Byla jsem v šoku, když jsem tohle četla, protože jsem cítila, že to je pravdivé! Co asi taková informace vyvolá v budoucí mamince a tatínkovi??!!! Prostě, je na místě si zachovat i zdravý selský rozum a dobře, tj. srdcem si vybírat ty, kteří mají tak důležitou dobou provázet.
Ač si pana Marka a jeho práce vážím, musím trvat na tom, že kniha Bonding – porodní radost mě z nepojmenovatelného důvodu přitáhla svou ženskou jemností, určitou blízkostí, kterou on prostě nedovede projevit a ocenit. Ostatně, psaly ji ženy, které jsou několikanásobné matky, a tedy z vlastních zkušeností vědí, co a jak. Můj milý, když jsem mu to vše vyprávěla, pousmál a řekl, že Vlasta Marek tuto knihu přeci nemůže pochválit :-). Na mě osobně pan Marek neudělal na mě dojem ani dobrý, ani špatný. Moc mi nesedí jeho temperament a neustálé omílání stejných a stejných příběhů a poučení, ale to je jen můj osobní názor, přitahují mě spíš citovější lidi, kteří mě stále něčím překvapují. Pan Marek pro mě ale zůstává neoddělitelnou součástí hnutí za důstojné těhotenství a porod a jedním z lidí, kteří mě vnitřně změnili. Jeho články a knihy vnímám jako „jasné vyložení pravidel“, zcela dle jeho mužského pohledu. Na nové české knize si však cením ženského a žensky nenapodobitelného přístupu, který tu chyběl. Ostatně, je psaná víceméně formou rozvíjejících se rozhovorů a navazujících podnětů, tolik to blízká forma ženské komunikace :-).
Po zakoupení nového přírůstku do naší knihovny vám, doufám, sdělím své pocity a třeba i naznačím, jaké nové obzory se mi otevřely. Těším se… a vy se těšte také…
Zdroj: http://www.kamelietka.cz
16.3.2012
Žádné komentáře:
Okomentovat